V tomto podrobném článku si pro vás naše fyzioterapeutka Mgr. Olga Mikynová připravila přehled tzv. respirační fyzioterapie. Ať už jste z oboru, a s tímto typem terapie nemáte velkou zkušenost, nebo vás článek zaujal třeba proto, že máte s dýcháním potíže, určitě se dozvíte mnoho cenných informací!
Dýchání je jednou ze základních a automatických životních funkcí, která nás provází celým životem a ovlivňuje celý náš organismus. V rámci fyzioterapie se na dýchání a obtíže s ním spojené zaměřuje takzvaná respirační (neboli dechová) terapie.
Respirační fyzioterapie má význam diagnostický, terapeutický i preventivní a využívá se u dětí i dospělých. Jak je možné, že něco tak samozřejmého jako dýchání, nám může činit potíže?
Důvodů může být mnoho – např. získaná či vrozená onemocnění, obtíže vázané na pohybový aparát nebo psychická obtíže. Vliv na dech má i naše fyzická zátěž (anebo její absence).
Metody dechové terapie pomáhají zlepšit obtíže jako je dušnost, pocit mělkého dechu nebo kašel. Zaměřují se na úpravu a optimalizaci dechové stereotypu, zlepšení ventilačních parametrů, zvýšení fyzické kondice nebo zlepšení hygieny a průchodnosti dýchacích cest.
Co na fyzioterapii zaměřené na respirační terapii očekávat?
V rámci anamnézy se vás doptáme na důvod vaší návštěvy a podrobnosti ohledně vašeho zdravotního stavu, například na prodělaná onemocnění, operace a úrazy nebo na léky, které berete. Máte-li k dispozici zdravotnickou dokumentaci, která se týká vašeho aktuálního zdravotního problému nebo jiné relevantní dokumenty, vezměte je s sebou.
Při následném vyšetření se fyzioterapeut zaměřuje na tvar, pohyblivost a tvar hrudního koše a páteře, svalovou aktivitu, vyšetřuje svalové spoušťové body či blokády v oblasti hrudníku a celé páteře. Dále hodnotí kvalitu a motoriku dýchání jak v klidu, tak při náročnějších pozicích a v pohybu.
Máte pocit, že respirační fyzioterapie je právě to, co potřebujete? Svůj termín respirační terapie si můžete rezervovat zde.
Techniky využívané v rámci samotné terapie se mohou rozdělit mezi pasivní a aktivní techniky. Do pasivních technik řadíme myofasciální techniky, mobilizace a techniky měkkých tkání, při nichž se manuálně pracuje zejména s oblastí hrudníku, svaly hrudníku, zad a trupu a s celou páteří. V rámci aktivní složky terapie se pacient učí techniky vhodné do autoterapie (domácího cvičení). Jedná se například o dechová cvičení, relaxační cvičení, techniky dechové gymnastiky, cviky s dechovými trenažéry či hygienu dýchacích cest (neboli nácvik odkašlávání).
Na videu je vidět přechod z tzv. nádechového postavení hrudníku do výdechového postavení. Hrudník je pak paralelně zapojen přímo nad pánví a bránice, hlavní nádechový sval, má tak ideální prostor pro svůj pohyb.
Jak má vypadat tzv. správné dýchání?
Optimální dechový stereotyp je zajištěn harmonickou koordinací dýchacích svalů a aktivací třech dechových sektorů a typů dechu. V dolním sektoru se udává brániční dýchání, ve středním sektoru hrudníku se udává žeberní dýchání a v horním sektoru podklíčkové.
Při optimálním dechovém stereotypu by měla být využita plná kapacita plic a plíce by se měly provzdušňovat rovnoměrně ve všech částech. Náš dech by měl být klidný, tichý a rytmický. Výdech by měl být delší než nádech a mezi každým výdechem a nádechem by měla být krátká přirozená pauza.
V klidu bychom měli dýchat nosem, při cvičení si můžeme pomoci výdechem ústy. Nadechování ústy bychom se však měli vyhýbat a využívat ho pouze v případě vysoké fyzické zátěže.
Více o výhodách dýchání nosem si můžete přečíst zde v jednom z našich předchozích článků.
Nádech je aktivním dějem, zatímco při klidovém dýchání je výdech dějem pasivním. Naším hlavním nádechovým svalem je bránice, má tvar kopule a odděluje od sebe hrudní a břišní dutinu. Pomáhá stabilizovat thorakolumbální přechod páteře, je významným posturálním svalem a má funkci jícnového svěrače. Při nádechu by se bránice měla oplošťovat a posouvat dolů. V návaznosti na to se hrudník rozšiřuje do všech stran a břicho se vyklenuje směrem ven. Při výdechu se bránice vrací do své původní polohy, břicho a hrudník se oplošťují.
Při nesprávném dechovém stereotypu může docházet k přetížení svalstva, nedostatečnému využití kapacity plic, zhoršení hygieny plic či zhoršení fyzické výkonnosti a tolerance zátěže. Jednoduše řečeno se budeme více zadýchávat a méně toho zvládneme.
Bránice má tvar kopule a odděluje břišní dutinu od hrudní.
Respirační fyzioterapie u konkrétních diagnóz
Respirační terapie je základem léčebné rehabilitace pro ty, kteří trpí onemocněními kardiorespiračního systému v akutní i chronické formě.
Nejčastěji se jedná o chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN), astma bronchiale, plicní fibrózu či stavy po zánětu plic. Těmto pacientů terapie pomáhá se zvýšením fyzické kondice, zlepšením hygieny a průchodnosti dýchacích cest.
Respirační terapie se využívá i v případě (zejména opakujících se) nachlazení, alergií s respiračními příznaky či kuřácké bronchitidy. Formy respirační terapie jsou různé, můžeme se setkat i se skupinovým cvičením či cvičením v přírodě.
Sport
Své uplatnění má respirační terapie i v rámci sportovní přípravy. Takzvaný nevhodný dechový stereotyp či jinak nevýznamné onemocnění dechového systému může zásadně snížit výkonnost a prodloužit dobu regenerace po zátěži, což může potrápit jakéhokoliv sportovce.
Dechové svaly spotřebují až 20 % kyslíku z celkové spotřeby, zlepšení jejich výkonnosti tedy vede k celkovému lepšímu výkonu.
Prvky respirační terapie, jako je cvičení s dechovými trenažéry, se tak čím dál více rozšiřuje mezi sportovce a využívá se v rámci tréninků. Respirační fyzioterapie dopomáhá ke zvýšení dechového objemu, zvýšení maximální síly nádechového svalstva, zlepšení plynulosti dechu při intenzivní zátěži, správné aktivaci bránice během výkonu a lepší toleranci zátěže.